Hejtman Grolich: Na ten pocit, když jsme přijeli na místo hodinu po tornádu, nikdy nezapomenu.

24. června večer přes několik obcí na Břeclavsku a Hodonínsku přešla extrémní bouře doprovázená kroupami a tornádem. Největší škody vznikly v Moravské Nové Vsi, Mikulčicích, Hruškách, Lužicích, Bažantici a Pánově. Na místě zůstalo poškozených přes 1200 budov. Bouře si bohužel vyžádala i několik lidských životů. Přinášíme rozhovor s hejtmanem Jihomoravského kraje Janem Grolichem.

Tornádo, které postihlo jižní Moravu je jednou z největších přírodních katastrof v moderních dějinách. Je něco, na co nikdy nezapomenete?

Na ten pocit, když jsem asi hodinu po tornádu přijel do Moravské Nové Vsi. Všude byl zmatek. Vypadalo to jako po válce. Nezapomenu na ten strach, že tam budou desítky mrtvých. Ale taky na tu obrovskou vlnu solidarity, která se vlastně pár hodin poté objevila. To obrovské množství lidí ochotných pomoct fyzicky nebo i jinak, je neuvěřitelné. Za pár dnů se vybralo na sbírkách více než jedna miliarda korun. Na tohle můžeme být všichni fakt hrdí. A chci poděkovat všem hasičům, záchranářům, policistům, vojákům a dobrovolníkům, za to, jak pomohli.

Je něco, co vás naopak zklamalo?

Hodně mě překvapilo, co všechno jsou v takové situaci schopni lidi vyplodit a jaké dezinformace pustí do světa na sociální sítě a komplikovat tím práci lidem, kteří na místě makají. Něco nebyly úmysly a sdílely se staré příspěvky, které byly dávno vyřešené, ale někteří lidi nadávali a vyhrožovali těm, kteří na místě dřeli a pomáhali ostatním. To fakt nechápu. Ale chci říct, že zdaleka ty pozitivní zprávy převážili. To jenom na sociálních sítích často věci vypadají horší, než jsou. Ukázalo se, že dobro a láska k bližnímu je prostě silnější.

Co pro vás bylo v prvních dnech nejtěžší?

Hodně náročné rozhodnutí bylo, když jsme první víkend potřebovali říct, aby nejezdili další dobrovolníci. Na místě byl chaos a přes obce nedokázala projet těžká technika. Velitelé hasičů nám hlásili, že jeden kontejner se naplní za pár minut, ale pak projížděl obcí půl hodiny tam a půl hodiny zpátky. A my jsme potřebovali, aby pendloval rychle a odvezl sutiny, co nejrychleji pryč.

Musel jsem to vzít na sebe a říct lidem, aby o tom prvním víkendu nejezdili, aby byl prostor na tu nejhrubší práci a obce se dál nachytaly. Říkali jsme, že dobrovolníci budou potřeba ve všední dny i na prodloužený víkend. Ale zprávy o tom, že hejtman vyhání dobrovolníky se šíří dodnes, což je nesmysl.

Jaká je nyní v postižených obcích situace dnes?

Hrozně moc nám pomohla armáda a hasiči, kteří odstraňovali největší škody a demolovali poškozené objekty. V prvních dnech byly ulice plné sutin a popadaných stromů a byl i problém tam projet s kontejnerem. Teď už jsou ty největší práce hotové. Postupně se domy napojují na elektřinu a plyn, protože tornádo zničilo v podstatě celou rozvodnou síť. Je tam ale ještě ohromné množství práce a hned tak to neskončí. Pomoc budou místní potřebovat ještě dlouho, ale bude se to proměňovat.

V čem to bude jiné?

Pro místní to bude psychicky náročné, protože to bude vypadat, že je pomoc opouští, ale tak to není. Je to přirozený vývoj, Jakmile skončí demoliční a podobní práce, tak hasiči a armáda bude pomalu z obcí odcházet. Nemůžou tam zůstat, aby pomáhali stavět domy. Lidé potřebují a budou potřebovat ještě dlouho materiál, řemeslníky a hlavně finance. A tohle je nejdůležitější role kraje už teď. Komunikujeme s vládou, ministry a úředníky, protože to je velká spousta neviditelné formální práce, aby se peníze dostaly k potřebným lidem a k obcím. Snažíme se pomáhat starostům.


Odborníci na komunikaci oceňovali způsob, jakým jste informovali veřejnost. Na sociálních sítích pravidelně reportujete o tom, co se dělo na krizovém štábu. Některá vaše videa přímo z terénu vidělo víc než tři čtvrtě milionu lidí…

Už několikrát se ukázalo, že lidi dokážou udělat neskutečné věci, ale aby se mohli zapojit, tak musí vědět, co se děje. Třeba ta živá videa byla trochu z nouze ctnost. Někdy prostě nebyl čas ty věci vypisovat nebo přeposílat novinářům, tak jsem si řekl, že nejrychlejší bude, když vytáhnu mobil a řeknu to rovnou. Není to žádná velká věda. Přijde mi normální, že dáváme informace ven hned, když je máme.

Svou aktivitou jste se zároveň stal tváří katastrofy. Není to někdy na škodu?

Je fakt, že se na mě obrací lidi úplně se vším i s drobnostmi, které se mnohem líp vyřeší na místě, někteří si zanadávají. Funguju někdy jako hromosvod. Na druhou stranu je lepší, když nadávají mě, než těm starostům, kteří už tak mají hlavu v pejru.

Nejste už po těch několika týdnech unavený?
Tak normálně. V těch prvních dnech to bylo docela náročné, ale já se měl kam vrátit. Stovky lidí to štěstí nemělo, takže já jsem vlastně úplně v pohodě.