Pečující jsou hrdinové!

Někdy je čas se připravit, ale někdy to je jako blesk z čistého nebe. Nečekaně onemocní někdo z blízkých a svět se otočí naruby. Z nemocnice zavolají, že za čtrnáct dní maminku propouští a nějak to udělejte. Člověk, který byl celý život aktivní, měl radost ze života se najednou neobejde bez celodenní cizí pomoci.
A v té chvíli se musíte rychle rozhodnout. Jak to bude dál v práci? Skončím? Na koníčky a zájmy není ani pomyšlení. Je potřeba překopat celý byt a vlastně celý život. Najednou máte pocit, že jste na to sami a nevíte, jestli to všechno dokážete zvládnout, zajistit, obstarat a nachystat.

Lidé, kteří dlouhodobě pomáhají pečujícím mi vyprávěli dva časté smutné příběhy.

První je ten, kdy zvítězí pocit bezmoci. Není o koho se opřít. Jak se jde nachystat tak rychle, abychom to zvládli finančně? Dokážeme to, když vůbec nevíme jak? Tak padne volba na následnou péči zatím v LDN a co nejrychlejší přesun do nějakého zařízení, kde se o maminku dobře postarají. Jenže to může dlouho trvat, přichází časté stěhování z jedné nemocnice do jiné a stálého místa už se nikdo nedočká.

Druhý příběh začíná vlastně opačně. Velké odhodlání. Teď je čas, kdy vrátím rodičům výchovu a veškerou lásku. Tak se do toho pustí. Obětují vlastně všechno. Odejdou z práce. Zruší všechny další aktivity a koníčky. Jít si večer sednout? To nejde, musím dát maminku spát.
Po nocích pak sedí na internetu a hledají, jak pečovat, jak vybrat pomůcky. Postupně se izolují od okolního světa. Jsou příběhy lidí, kteří nebyli nikde než doma nebo jenom na nákup už pár roků. Pár měsíců to jde, někdy i několik let, ale pak přijde vyhoření. A co je horší, někdy i zklamání, že to nezvládli a dávají si to za vinu.
Co mají oba příběhy společné? Že to mohlo dopadnout jinak.

Chyběl někdo, kdo by jim pomohl a podpořil. Někdy stačí, když existuje někdo, na koho je možné se obrátit, kdo poradí, co dělat. Že na to zkrátka nejsou sami. Naštěstí tu jsou organizace, které jim pomáhají. Díky nim jsou pečujícím na blízku lidé, kteří je například provedou tím, co je může čekat. Pomohou s tím, na jakou podporu mají nárok, kde o ni požádat a jak, jaké pomůcky vybrat nebo jaké služby jsou k dispozici, aby si mohli chvíli odpočinout a při té těžké službě o blízkého si mohli jednou za čas zajet na dovolenou, zajít večer na pivo a načerpat nové síly. Těch typů pomoci je vlastně hrozně moc. Od vzdělávání, přes psychologickou pomoc, spolupracující svépomocné skupiny, kde se člověk potká s ostatními lidmi, kteří řeší ty samé věci až po různé programy pro pečující, aby to fyzicky i psychicky dokázali zvládnout.

A právě pro ně jsme minulý týden jsme schválili jeden a půl milionu na podporu neformálně pečujících.

Díky všem, kteří se doma staráte a všem organizacím a lidem, kteří jim pomáháte. Vy jste hrdinové a díky vám je tenhle svět lepší!