Nový hejtman Grolich: Nebyl čas se rozkoukávat

Málokterý politik měl nástup do funkce tak složitý, jako nově zvolení hejtmani. Na Jana Grolicha čekala zhoršující se pandemie, konec MOTO GP a daňový balíček, který osekal rozpočty krajů na minimum. Jak hodnotí první týdny sám Grolich? Zeptali jsme se ve velkém předvánočním rozhovoru.

Od chvíle, kdy jste byl zvolen hejtmanem Jihomoravského kraje uběhlo něco málo přes měsíc, jak těch několik týdnů hodnotíte?

Bylo to docela hektické. Po zvolení nového vedení kraje jsme měli čtrnáct dní na to, abychom sestavili nový rozpočet. I normálně by to bylo náročné, ale my jsme k tomu dostali několik bonusů. Zrušení superhrubé mzdy a celkový propad ekonomiky kvůli COVIDU dělal dohromady minus 1,175 miliard oproti minulému plánu. A do toho jsme museli začít řešit Moto GP. Nebyl čas se rozkoukávat.

Jak ovlivnila váš nástup probíhající pandemie?

Docela dost. Chci ocenit minulého hejtmana pana Šimka, který umožnil nejen mně, ale i ostatním kolegům z koalice být součástí krizového štábu a postupně získávat povědomí o jeho fungování ještě před naším zvolením do funkcí. Uvědomuji si totiž, že to není standardní přístup a že ve všech krajích to tak nebylo. 
Hned ze začátku jsme řešili vznik záložní nemocnice na brněnském výstavišti. A i když jsou člověku vynaložené prostředky většinou líto, tak tohle je úplně naopak. Já doufám, že ani teď, když situace kolem COVIDu zase vypadá blbě, ji nebudeme potřebovat.

Oznámit natvrdo konec Velké ceny v Brně chtělo odvahu. Nemyslíte, že Vás to může mediálně poškodit?

Byl jsem naopak docela překvapen z pozitivních reakcí. Čekal jsem to horší. Že Moto GP skončí věděli všichni minimálně posledních pět let, ale báli se to říct. Myslím, že bylo na čase přestat lidem kecat a říct, jak to je. Nemáme na to. Ve chvíli, kdy obracíme každou korunu, abychom udrželi naše sociální služby a hledáme, kde by se dalo vzít na opravy silnic, po kterých jezdí všichni, je to prostě úplné sci-fi.

Různé analýzy ukazují, že se závody mohou ekonomicky vyplatit kvůli vyššímu výběru daní.

Vrátit se to může možná státu, ale nám ne. Například u DPH jde z každé vybrané stokoruny zhruba 68 korun státu, 24 korun obcím a 9 korun putuje krajům. Jenže všem krajům dohromady do jednoho balíku, odkud se to pak zase podle nějakého klíče rozděluje i k nám na jižní Moravu. Ty úplně nejoptimističtější scénáře ukazovaly, že kraji se teoreticky může vrátit až 30 milionů. To byl taky strop, který jsme byli ochotni do toho dát a který jsme měli nachystaný. Ale to už nestačí.

Kolik by se muselo na Velkou cenu dát, aby se mohla jet?

Známý zalistovací poplatek DORNĚ se má vyšplhat na 156 milionů. Oprava trati, bez které by se dál nemohlo moct jezdit dalších 100 milionů. Abychom byli na nule, potřebovali bychom z veřejných rozpočtů dosypat 240 milionů korun. Vláda řekla, že na to více peněz nedá, město také ne a kraj si více peněz do této akce nemůže dovolit.

Vraťme se na chvíli k rozpočtu. Na druhém zastupitelstvu pro něj hlasovalo padesát šest zastupitelů z šedesáti. Čím si to vysvětlujete?

Všichni víme, v jaké situaci jsme o rozpočtu jednali. Je sedmnáctého prosince a vláda neví, jaké daně budou příští rok. Vláda se s nikým nebaví a hrozí, že stát bude fungovat v rozpočtovém provizoriu. My jsme se s kolegy z opozice sešli, vysvětlovali jsme jim každý bolestivý škrt, který jsme museli udělat a výsledek je ten, že rozpočet prošel. Všichni ale doufáme, že bude schválena alespoň změna daňového balíčku, kterou odhlasoval Senát a my se budeme moci trochu nadechnout.

Pro mě je důležité, že ani v současné osekané verzi neomezujeme sociální služby. Neumím si představit, že bychom v této době zhoršili podmínky těm, kteří to nejvíce potřebují. Také se nám podařilo navýšit peníze na boj proti suchu. Příroda nepočká.   

Co by pro kraj znamenala případná Senátní změna?

Přišli bychom o zhruba půl miliardy méně, než jsme čekali. Na žádné velké jásání by to nebylo, ale mohli bychom mít větší jistotu, že rok 2021 dokážeme přežít a mohli bychom více investovat tam, kde je to potřeba. Například do opravy silnic.

Je něco, co Vás v práci naopak potěšilo?

Jo. Vlastně každý den něco. Jsou to drobnosti, ale věci se daří posouvat. Někdy to je třeba jenom to, že mi spadne kámen ze srdce, protože nemusíme platit Dorně další miliony příští rok. Nebo, že se podaří něco prošťouchnout. A úplně nejlepší jsou drobnosti jako když mě navštívily děcka ze školy v Tvarožné. Sice to muselo být jenom online, ale bylo to úplně super. To člověka nakopne.

Na co se těšíte na Vánoce.

Představuju si, že si sednu a stihnu přečíst nějakou normální knížku. Sice si trochu myslím, že to nedopadne, ale úplně mi vlastně bude stačit, že budu doma s rodinou.