Při ochraně přírody stačí poslouchat naše babičky a  dědečky, říká kandidát na hejtmana Jan Grolich

Jako starosta Velatic získal cenu za nejlepší péči o zeleň v Jihomoravském kraji. Životní prostředí vnímá jako prioritu i pro úřad hejtmana. 

Na rozhovor jste přišel v tričku s nápisem PŘÍRODA, PŘÍRODA, PŘÍRODA! Co to znamená?

(smích) Já jsem zapomněl, že ho mám na sobě. Nechali jsme si jich udělat víc, je to taková legrace, ale má to svůj význam. Když je sucho, tak necháváme odtéct vodu do kanálu a když prší moc, tak voda nateče do sklepů. A přitom ta opatření na zadržení vody v krajině známe a nejsou to žádné technologické zázraky. Jestli bych si měl vybrat jedinou věc, se kterou je třeba na jižní Moravě něco udělat, tak je to péče o životní prostředí.

Co by se mělo začít dělat?


Jsou to ty známé remízky, meze, mokřady, tůně a podobně. Všechno už je dávno vymyšlené. Zase se vracíme k tomu, jak hospodařili naši dědečci a babičky. Jenom se to musí začít realizovat. 

O tom ale mluví všichni, jak to chcete udělat?

My to dokážeme prosadit i v naší malé obci. S malými zemědělci se normálně domluvíte, těm ještě o tu půdu jde. S těmi, kteří hospodaří na obecních pozemcích a kteří na tyhle věci kašlou, jsme se prostě rozloučili a pronajali pole těm, kteří se k půdě chovají s úctou.

A na úrovni kraje?

Kraj se musí mnohem víc zapojit do větších projektů a být aktivní. Dneska se vypíše dotace a obce ať se snaží. 

Kraj prostě nesmí být jenom průtokový ohřívač peněz. Sám musí plánovat a dělat projekty, které přírodě pomůžou. Pro obec někdy nemá smysl, aby na řece udělala protipovodňové opatření, protože se jich riziko netýká, ale může to být velká pomoc pro dalších patnáct obcí dál na řece. Tohle je přesně agenda, kterou kraj musí dělat. Kdo jiný by se měl starat o krajinu než kraj?

Ale hlavně, když nebudeme řešit sucho, tak nás čeká za pár let další nouzový stav a vodu si na strojích neušijeme.

Má tento rok smysl mluvit o suchu, když pršelo dostatečně a mnohá místa v republice trápily spíše lokální povodně?

Ony jsou to dvě strany jedné mince. Opatření, která fungují proti suchu, fungují i jako prevence povodní. Voda, která zůstane v lesích, na polích a v půdě, nepoteče do sklepů a domů. Příroda nám teď vrací, jak jsme se k ní špatně chovali v minulosti.

Hrozí nám nedostatek pitné vody?

Doufám, že ne, ale vadí mi, jak se k vodě chováme. U Uherského Ostrohu je zdroj pitné vody a pár set metrů od toho místa ministerstvo pomalu ale jistě povoluje těžbu štěrkopísku. Lidi podepisují petici. Senátorka Anička Hubáčková proti těžařům bojuje už několik let. Píší se dopisy ministrovi životního prostředí, ale prostě se jede dál. 

Všichni se tady snažíme, abychom zachytili každou kapku vody, snažíme se neplýtvat a pak se kvůli penězům ohrozí pitná voda pro 150 tisíc lidí. Tohle už musí přestat.

A přitom to jde, mluvil jsem nedávno s Honzou Zámečníkem a ten mluvil o tom, jak v Brněnských vodárnách a kanalizacích rozjíždějí projekty, které mají zbavit pitnou vodu mikroplastů. Hledají cesty, jak omezit používání pesticidů v blízkosti vodních zdrojů pro Brno a okolí.

Ochrana životního prostředí se netýká jenom vody, ale i dalších oblastí. Dokázal byste svoji vizi shrnout do jednoho slova?

Šetrnost. Zase se musím vrátit k našim babičkám. Nic se nemá zbytečně vyhazovat. My jsme bohužel skládková velmoc. Máme v republice kolem 180 skládek. A skládkování je nejhorší řešení ze všech.

A co s tím odpadem chcete dělat?

Nejlepší je, když žádný odpad nevzniká. A když už je? Roztřídit a využít. 

Každý kdo má na zahradě kompost, tak ví, že vyvážet na skládky bioodpad je úplná hloupost. Plasty třídit umíme, ale tady ještě musíme zabrat. Přitom průměrně půlka obsahu černých popelnic je právě z bioodpadu, který lze využít buď jako hnojivo nebo i v bioplynkách. 

Nakonec vám ale vždy zůstane část odpadu, kterou recyklovat nelze.

Než to hodit na skládku za nějakou vesnici, kde to bude pomalu pouštět toxické látky do půdy, tak to radši využijme energeticky. Například na ohřev vody tam, kde to dává smysl. Prostě, když se chce, tak to jde.