Grolich: Ti, kteří se starají doma o  své blízké zaslouží metál!

Jihomoravský kraj musí mnohem více pomáhat těm, kteří chtějí zůstat doma, říká Grolich v rozhovoru o sociální péči.

Domovy pro seniory jsou plné a čekací doba je v řádu měsíců a někdy i let. Jak dosáhnout toho, aby byly všechny žádosti uspokojeny?

Byl bych rád, aby se domovy pro seniory nebraly jako jediné možné řešení. Mrzí mě, že jsme si zvykli na to, že když staří lidé potřebují pomoc, tak je odvezeme někam do domova, kde se o ně postarají. Bavíme se tady o našich babičkách a dědečcích, kteří dlouho pracovali, vychovali děti, mají přátele, sousedy, svoje zájmy a koníčky a chtějí často zůstat doma. My jim musíme být schopní zajistit to, co chtějí. Nesmí se cítit, že na stáří jsou nám na obtíž. To mi přijde líto. Pro některé je domov pro seniory fajn. My se ale musíme zaměřit na to, aby senioři měli možnost zůstat doma.  

Jak se to dá řešit?

Těch možností jsou desítky. V ideální variantě systém sociálních služeb funguje postupně. Někomu stačí, když mu občas někdo zajde nakoupit nebo pomůže s chodem domácnosti. Pokud je potřeba další péče třeba i zdravotnická, nastupují další podpůrné služby a domů chodí pečovatelka nebo zdravotní sestra.
Cílem je, aby člověk mohl co nejdéle zůstat tam, kde je mu dobře a nemuset se stěhovat do cizího prostředí. Nikdo nechce přijít o přátele, sousedy, rodinu nebo místa, kde žil celý život. Navíc domácí péče je mnohem levnější než provoz domovu pro seniory. 

Ne vždycky se ale může rodina o svého nemocného dědečka či babičku postarat.

Ti, co to dneska zvládají, si zaslouží metál. Jsou to hrdinové. Já si přeju, abych se jednou nemusel dívat na to, že se rodina rozhoduje, jestli se postarat o babičku nebo přijdou o práci. K tomu ale potřebujeme masivně podpořit domácí péči i odlehčovací služby, aby si rodiny mohly odpočinout. Bude to něco stát, ale tohle udělat musíme.
A pořád tady musí být i zařízení, když už to doma zvládnout nejde. I to patří do toho postupného systému.

Sociální péče není jenom o seniorech. Co dalšího kraj může dělat?

Samozřejmě se kraj stará i o další potřebné, například hendikepované. A je to vlastně hodně podobné. Zase je ideální, když ty služby nabíhají postupně podle toho, jak to ten konkrétní člověk nebo rodina potřebuje. Zajímavá je i tzv. komunitní péče.

Co se tím myslí?

Znáte Otíka z filmu Vesničko má, středisková? Tak to funguje přesně na tomhle principu. Otík žije doma na vesnici, celkem zvládá a potřebuje jenom občas nějakou pomoc, poradit nebo nějak usměrnit. 

Dneska to vypadá tak, že lidé s hendikepem žijí normálně jako ostatní, ale mají k dispozici sociálního pracovníka, který jim pomáhá s věcmi, se kterými mají větší problém. Je to zase něco, co tu už kdysi dávno bylo, jenom jsme na to zapomněli a teď to znovu objevujeme